Vesnice hori, noci jdu sam,

zkratim si cestu pres pole lan,

obklopen dymem, na konci sil,

ae smysl neznam, jasny mam cil,

vidomi ztracim a prece bdim,

vede mi Iabel, tam dolu - k svym.



Snad jsem jij mrtev, pro tento svit,

Satan vsak silu vraci mi zpit,

koneeni vidim pekelny chrtan,

do jhavych temnot vrele jsem zvan.

S tilem jij nehmotnym prichazim blij,

za mnou se zavira jelezna mrij.



Jama pekel, stokrat prokleta,

jama pekel, krvi zalita.



Tei sloujim Iablu, smrti a zlem,

roznasim zkazu, jsem demonem.

V kajdem staveni eern oltar, na kajdem obraze je moje tvar.

S hrozivym smichem vracim se sem,

priznivci Iabla padaj na zem.

Eerna je touha, bleda vsak krev,

kdo neni vyholen, sklidi muj hniv.

Marni se pachti, modli a sni,

demonem stat se ne kajdy smi.

Posedli vztekem vesnici bori,

marni vse dilaji, marni stoh hori!